V Česku jsme sice strávili měsíce dva, ale Eda tam oslavil měsíců šest, neboli své první půlnarozeniny. Dva dny před tím začal lézt po čtyřech, jak mu ta hlavička šrotovala a skládala k sobě všechny potřebné úkony a pak najednou pohnul rukou a protější nohou a ono to fungovalo! Ach, je prostě děsně chytrej a šikovnej. Přesně týden potom, co začal lézt, se poprvé postavil. Lezení totiž slouží k tomu, aby dolezl někam, kde se může o něco opřít a stoupnout si. A tím skončilo období klidu a začalo období pronásledování. Taky už spadnul z postele, ano, přiznávám to, jsem hrozná matka, co nechá dítě spadnout z postele. (Snad to tu nebude číst někdo ze sociálky, možná bych to měla trochu zmírnit... Bylo to samozřejmě omylem a nic se mu nestalo...) Ale jinak se spolu máme moc hezky a v Česku jsme si to patřičně užili, tady je ta slibovaná záplava fotek, je jich milion, proto mi to trvalo tak dlouho, je sem dát. A taky proto, že musím furt sledovat toho malého lezce, co zrovna podniká.
Na Dvoračce
Na výletě na Hvězdě
S babičkama v Babiččině údolí
U tety Luu na chalupě
Poprvé v metru
Eda s italskou skorosestřenicí
U prababičky v Lomnici
Kočárek po mamince
Pokusy o první postavení
U tety a strejdy Geďových na chalupě
Na svatbě u Jičína
Žádné komentáře:
Okomentovat