V laboratoři

Minulý týden jsme navštívili tatínka v jeho laboratoři, byl pátek, bylo hezky a my jsme s Edou byli na cvičení kousek odtamtud, tak se to hezky sešlo a šli jsme si vyzvednout taťku z práce. Všichni se na Edu slétli jako španělský ptáčci, obdivovali ho, chválili a ošahávali a Eduardovi se to moc líbilo. Je to prostě malý frajer.

P.S. Nějak tu teď máme málo novinek, ale já to v nejbližších dnech napravím. Jen teď už jdu spát, všichni ostatní už tu taky spí.

Opět Benidorm

Znovu jsme se vypravili do Benidormu na konzulát, zařídit Edovi jeho první pas na cestu do Česka. Nechat vyfotit tříměsíční dítě na pas je teda opravdu skvělý úkol. Podle toho taky na té fotce Eda vypadá. A to tam není vidět, jak se u toho klepal ("Tady ho posaďte na tu barovou židli a držte ho ze strany a zespoda" dítě, které sotva drží hlavičku.) Ale v Benidormu bylo hezky, počet důchodců se zvýšil, asi už začala sezóna, staříci leželi na lehátkách, ve vzduchu byl cítit opalovací krém a dobrodružní staříci se prodírali proudem svých kolegů na promenádě na elektrických vozíkách. Je to vždycky zážitek ten výlet do Benidormu.

 

Fallas

Dnes je poslední den Fallas, největší valencijské slavnosti a slávy. Loni jsem na Fallas zjistila, že jsem těhotná, teď ten druhý proužek na testu leží v postýlce a hajá. Jinak pro mě Fallas znamená milion lidí všude, petardy, petardové bomby a pyroděti všude a smažené buňuelos s čokoládou k snídani. Pro Jiříka Fallas znamená volno z práce, každý den ve dvě hodiny mascleta (ohňostroj bez světel, ale s velmi velmi intenzivními zvukovými efekty, buší to jako blázen prostě) a každý večer fiesta v ulicích, ženy, víno, zpěv a návrat k ránu. Pro Edu Fallas neznamená žádnou velkou změnu, petardy ho vůbec nebuděj, i když matka nadskakuje leknutím, Eduard poklidně spí dál. Včera jsme se byli projít centrem s Edou v šátku a cestou domů už měl hlad, tak si dal kojení v šátku (maminka vyndala prso a uprostřed toho obřího proudu lidí jsme prostě kojili za chůze.) Tady pár fotek, abyste viděli, jaké to je (ale Fallu, jako tu sochu, má Jiřík vyfocenou jenom jednu, nějak to asi není tak důležitý...)

Nošení Eduarda

Nedávno jsem viděla video pořadu A dost! o dětských nosítkách, tak mě to konečně dokopalo k příspěvku o nošení Eduarda. Na to video se podívejte, je to takový základ toho, co je dobře a co není. 

Pro nás je nošení nutnost kvůli psíkům, chodit po městě s dvouma psounama a s kočárkem je velmi náročné (už to taky dokážu, ale není to žádná sranda.) Ale zároveň se mi to nošení miminka hrozně líbí, jak se můžem tulit, očuchávat, mazlit a poslintávat... Taky můžem na výlety do přírody, kam by to s kočárkem nešlo, a na další místa, kde by se s kočárkem špatně manipulovalo. Jednoduše má nošení spoustu výhod.

V naší výbavě jsou dva šátky, jeden vak a jedno ergonomické nosítko. Vak už tu má svůj článek, je spíš na doma nebo na krátké ponošení. Jinak používáme teď jenom šátky, nosítko máme Kibi, které je skvělé, rostoucí a české, ale je až od čtyř měsíců (zase ale vydrží podstatně déle než ostatní nosítka). K nosítku se tedy ještě dostaneme, jen prosím vás všechny, kdo to čtete: nenoste děti čelem od sebe a nenoste děti v klokankách s úzkým pruhem látky mezi nohama, je to pro ně úplně špatně, visí v tom jak oběšenci a trpí tím jejich páteř a kyčle. Pořiďte si ergonomické nosítko nebo šátek. Více info třeba zde. 

A tedy naše šátky, oba jsou značky Didymos, oba velikost 5, i když bysme klidně mohli mít velikost 6, hlavně Jiřík a taky až Eda povyroste, ale oni pak budou používat spíš nosítko. Šátek je ze začátku lepší, protože se lépe přizpůsobí malinkému miminku, které je ještě měkoučké. Je pohodlnější i pro nosiče, lépe se rozloží váha dítěte. Ale chce to trochu trénink naučit se ho vázat, není to jen šup šup, a naučit se ho vázat správně. Já jsem se to učila podle tohohle videa na youtube. 

Jsem hrozně ráda, že Edu nosíme. Mít to svoje miminko tak krásně u sebe je prostě boží. Rozhodně doporučuju všem to aspoň vyzkoušet a nevzdávat se, když se to malému nebude hned líbit, zkuste jít ven, ať má na co koukat a ať mu není vedro, většině dětí se to pak zalíbí. A hlavně noste je správně, netrapte je v klokankách...

P.S. Já jsem to sem musela takhle napsat, málo lidí si o tom nošení dětí něco zjistí a něvědí, že je něco špatně. A mě to štve a mrzí, tak aspoň těch pár lidí, co tohle čte, bude vědět, co a jak. Díky.

Roztomilostní

Díky všem za komentáře k otočkám! Já jsem věděla, že v tom nejsem sama, a teď je to jasný, Eda je prostě děsně šikovnej a je to pravda, říkaj to i jiný lidi než já, takže to není žádný subjektivní matkovský pohled, ale objektivní pravda. Tak tady za odměnu dvě roztomilostní videa. 

Otočky

Tak včera se Eduard naučil otočit se ze zad na břicho. Ráno na tom začal pracovat a večer už to měl. A dneska už to vypadá, že opravdu ví, co dělá. Sice ne vždy to vyjde napoprvé, ale nakonec se tam dostane. Já z toho  mám děsnou radost, jak je ten náš kluk šikovný a skvělý, ale vypadá to, že mě nikdo nechápe, jaký je to úžasný úspěch a životní zlom. No to už je asi osud nás matek. Ale kdyby se to někomu přece jen taky zdálo tak úžasné a skvělé, napište mi komentář. Díky.

(Včera jsem na tu první otočku číhala celý den s mobilem v ruce a mám asi 50 "skoro" videí.)

Tři měsíce

Jenže Eda 3 měsíce neslavil. Nemohl. Protože v únoru nebylo 29.! Ale aby nebyl zcela ochuzen, dostane ode mě aspoň tříměsíční zápis na blog. 

Eduard dospívá každým dnem. Včera objevil žužlání palce, dneska se začal otáčet na bok. Co asi přijde zítra? Už tolik nespí přes den, jen tak hodinku v kuse, víc ne, ani v kočárku. Jenom když spíme spolu odpoledne, tak vydržíme dýl. Směje se pokaždé, když vidí tatínka. Maminku samozřejmě taky. Už si hraje s hrazdičkou téměř profesionálně. Vypráví a povídá nám spoustu věcí, většinou teda se zavřenou pusou, na tom ještě budem muset zapracovat. Chodí kakat na nočník, jednou v noci, když se vzbudí a nechce mlíko, tak jdem na nočník, Eda vykoná, co potřebuje, a jdeme vesele spát dál. Hodně času tráví dole bez, to se mu dost líbí a tak zvládá i čůrat do nočníku, samozřejmě ne stoprocentně, ale to nevadí. Kojení je skvělý, úplně přirozený a děsně hezký a jednoduchý. 

No máme za ten měsíc spoustu novinek, teď dělá Eda pokroky opravdu každý den. A tady náš fotomix třetího měsíce.