úterý 28. ledna 2014

Valencijské dopoledne

Dneska dopoledne jsme s Bety a s Edou v šátku vyrazili do města bez psíků, protože jsme chtěly vystoupat na věž katedrály a tam psíky nepouštěj ani v psově civilizovaných zemích, natož tady. Cestou na věž jsme ale zavítaly do lékárny, kde jsem si koupila dlouho slibované boty (jsou krásný, pohodlný, zdravotní a trochu na podpatku, abych nechodila tak blbě a křivě, jak teď chodím.) Pak jsme zašly na trh, kde jsme si daly čerstvě připravené sepiové kroužky, udělali nám je přímo před námi a bylo jich hodně. A potom jsme teprve lezly na věž, s plným břichem, s taškou s botama a s Edou na břiše. 207 dost vysokých schodů. Ale výhled byl krásnej. A zrovna bylo poledne, čekaly jsme nahoře až budou bít zvony, které jsme potkaly cestou ve věži. Jenže nás překvapil obří zvon nahoře, který začal bít těsně vedle nás, mrcha jedna obrovská. Držela jsem Edovi uši, ale jeho to ani moc nerozhodilo, zato nás dvě jo. Tak jsme slezly dolů a šly jsme na horchatu do místní nejstarší horchatrie, Eda si dal mlíko a pak jsme se spokojeně vraceli domů.









Žádné komentáře:

Okomentovat