Valencijské dopoledne

Dneska dopoledne jsme s Bety a s Edou v šátku vyrazili do města bez psíků, protože jsme chtěly vystoupat na věž katedrály a tam psíky nepouštěj ani v psově civilizovaných zemích, natož tady. Cestou na věž jsme ale zavítaly do lékárny, kde jsem si koupila dlouho slibované boty (jsou krásný, pohodlný, zdravotní a trochu na podpatku, abych nechodila tak blbě a křivě, jak teď chodím.) Pak jsme zašly na trh, kde jsme si daly čerstvě připravené sepiové kroužky, udělali nám je přímo před námi a bylo jich hodně. A potom jsme teprve lezly na věž, s plným břichem, s taškou s botama a s Edou na břiše. 207 dost vysokých schodů. Ale výhled byl krásnej. A zrovna bylo poledne, čekaly jsme nahoře až budou bít zvony, které jsme potkaly cestou ve věži. Jenže nás překvapil obří zvon nahoře, který začal bít těsně vedle nás, mrcha jedna obrovská. Držela jsem Edovi uši, ale jeho to ani moc nerozhodilo, zato nás dvě jo. Tak jsme slezly dolů a šly jsme na horchatu do místní nejstarší horchatrie, Eda si dal mlíko a pak jsme se spokojeně vraceli domů.

Buchtičky

Pokračujeme v jízdě českými recepty. Další dobrotou, kterou Bety vyrobila, byly buchtičky s krémem! A byly děsně dobrý! Dalo jí to teda dost zabrat, hodinu strávila jen hnětením těsta a celkem to zase byly  asi tři hodiny, ale stálo to za to, byly fakt skvělý. Tady máte fotku a dejte si taky něco sladkého.

A dneska jsme změnili kulturu a kontinent a měli jsme indické kuřecí tikka masala s rýží basmati a taky to bylo děsně dobrý! Eda si zatím nestěžuje na nic, co sním a co mu posílám do mlíka, zažívací trakt mu pracuje na jedničku, tak si můžu užívat všech dobrot i já.

Eda a nočník

Eda kadí do nočníku. Někdy i čůrá do nočníku. Nesedí na něm, já ho nad ním držím (Edu nad nočníkem) a on koná. Správně se tomu říká bezplenková komunikační metoda, existuje na to i kniha Bez plenky. A je to tak, že po každém delším spánku vezmu Edu na nočník a on se do něj vykaká, když potřebuje. Je to skvělý a fakt to funguje, skoro neprodukuje žádné pokaděné plíny, žádné plíny s extra velkou bobkovou náloží, je totiž mnohem spokojenější, když může vykonat své potřeby volně do nočníku, než aby se v tom musel válet v plíně. Včera jsme dělali i pokusy s čůráním, Eda byl navečer asi dvě hodiny bez plínky a čůral jenom když jsem ho vzala na nočník. (S přibývajícím věkem se prý děti naučí si říkat sami, že chtějí nočník, znaky a pak slovy.) 

Moc mě těší, že to takhle funguje, že to vydrží a nechá si to na nočník a že nemusí být v pokaděné plence. Tak třeba každé ráno o půl sedmé se Eduard vzbudí a potřebuje kakat, vezmu ho na nočník, vyhodí, co potřebuje, a jdeme dál spát. Není mým cílem trénovat Edu, aby vyhodil vždycky všechno do nočníku a do plíny nikdy nic, to vůbec, spíš mu chci dopřát možnost komfortní úlevy, když bude chtít... Kdybyste někdo chtěl více informací, klidně se ptejte mě nebo internetu a nebojte se to vyzkoušet.

Leden na pláži

Přestože nejsme na druhé polokouli (ve směru zeshora dolů ne, ale zprava doleva na druhé polokouli jsme), byli jsme dnes na pláži a bylo tam tak teplo, že by se skoro dalo i koupat. Dvacet pět stupňů! A tak zatímco si naši drazí v Česku užívají mrazů kolem mínus patnácti, my jsme si užívali doopravdy. Eda vyrazil opět ve svém oblíbeném šátku, psouni dováděli ve vodě a v písku a my jsme postupně odkládali vrstvy oblečení až do triček. Takže nemůžeme jinak než si přát více takových dní nejen v lednu, ale i v únoru. Protože pak už bude jaro a teplo zase až do prosince.

Poporodní kurz

Chodíme s Edou na kurz. Matrony, zdravotní sestry, které se starají o těhotné, v našem zdravotním centru pořádají poporodní kurz pro matky s dětmi od jednoho do tří měsíců. Tak chodíme s Edou ve čtvrtek dopoledne na dvě hodinky. Děláme cvičení matek, cvičení dětí, probíráme věci důležité i nedůležité, někdy i dost hlouposti. Ale jsou tam ženy se stejně starými dětmi, tak si aspoň máme s kým povídat. Edovi se tam líbí, jen ho vyndám ze šátku ven, tak kouká po holkách! Líběj se mu miminkovský holky a vydrží je hodinu pozorovat a ani nedutá.

Minulý čtvrtek jsme trénovali pasení koníků a Eda byl nejšikovnější miminko ze všech! Ostatní děti se jen tak plácali na zemi, ale Eda zvedal hlavu do výše! Matrona mu říkala, že je to šampión (campeón). A to náš Eduard samozřejmě je.

Housky domácí

Máme tu na návštěvě tetu Bety, na výpomoc, a to znamená dobroty. A tak jsme se jednoho slunného odpoledne jaly vyrábět housky. Příprava dvanácti housek nám trvala celkem asi tři hodiny, ale stálo to za to, byly moc dobrý a jako opravdový housky! (Teda skoro úplně jako opravdový housky, něco v nich bylo trochu jinak, ale nepřišly jsme na to, co to bylo.) My s Edou jsme výrazně pomáhali hlavně dozorem a pak motáním. Máme nový vak na takové to domácí nošení, hlavní výhoda je rychlost nandání a sundání, nevýhodou oproti šátku je zátež jen na jedno rameno, menší stabilita a kolíbková poloha. Nicméně už si můžu i udělat snídani bez pláče, když jsem sama doma.

Nový šátek v Cañadě

Edova maminka k Vánocům dostala nový šátek. Dala si ho trochu sama sobě, trochu s tím nikdo nesouhlasil (K čemu potřebuješ další šátek???), ale rozhodně si ho zasloužila, vždyť jsem přece zvládla porod! To se mi asi bude ještě párkrát hodit, tenhle důvod... Nicméně šátek nestihl dorazit na Vánoce a přišel za mnou až včera, když přijela Bety na hlídání dětí a výpomoc v domácnosti v době nepřítomnosti otce. A ten šátek je děsně krásnej! Mám z něj obří radost, je úžasný a krásný (je červenofialový a měňavý). No podívejte se sami. Tak jsme vzali šátek hned na výlet kousek za Valencii do La Cañady, Edovi se v něm moc líbilo a hned si vyzkoušel i kojení v šátku za chůze.

2+2 poprvé v parku

Předevčírem jsem slíbila psíkům, že půjdeme na velkou procházku, a tak jsme se s Edou rozhodli, že půjdeme do parku (je tu velký park v původním korytu řeky, kterou odklonili, a vede přes celé město). Eda šel v šátku, moc se nám tento způsob přepravy líbí, oboum. Máme to do parku docela daleko, když jsme tam došli, už byl čas na sváču, tak jsme si udělali piknik na trávě, já jsem si dala tatranku a Eda mlíko, trochu si popásl koníky v trávě, psouni ohlodali pár šišek a všichni spokojení jsme vyrazili zpátky domů. Takových výletů do parku nás v budoucnu jistě čeká ještě spousta v budnu.

Šestinedělí

Tak máme šestinedělí za sebou. Edovi už je 6 týdnů. Je hrozně velkej, krásnej, šikovnej a skvělej! Samozřejmě. Trochu je mi líto, že už není tak malinkej, jako byl, když se narodil. Ale za těch šest neděl  hodně dospěl, už není tak měkký, malinký a křehký, sice má ještě pořád díru v lebce, ale jinak se zpevňuje a posiluje všude. Zvedá hlavičku, směje se, sleduje všechno kolem. My rodiče jsme se už taky naučili spoustu věcí, jak ho držet, co ho může trápit, jak ho utišit a uspat... Zvykli jsme si na sebe a i když každý den je jiný a všechno funguje jinak, tak nám to spolu jde a jsme rádi, že se máme.

Cofrentes

Včera byla neděle a bylo hezkya to jsou dvě podmínky, které potřebujeme, abychom vyrazili na výlet. Tentokrát jsme vybrali městečko Cofrentes, které má hrad, dvě řeky a soutok, sopku a obří elektrárnu. Šli jsme cestou podél řeky a jelikož cesta nebyla zrovna přátelská ke kočárkům, zvolil Eda šátek jako svůj způsob přepravy. Já už jsem za tu dobu jeho života natrénovala uvazování šátku a už mi to docela jde. Edovi se to moc líbí, že je přitulenej a obalenej, celou dobu výletu hezky spal. Psouni běhali jako blázni, Legína byla hned ve vodě, ale jen chvilinku, asi to bylo dost studené. Byl to moc hezký výlet, stromy, tráva, zeleň, skoro to někdy vypadalo jako zelená příroda v Česku. Ta nám tu dost chybí...

Začátky Edova smíchu

Náš malý kluk už se začíná smát. Poprvé úmyslně vytvořil úsměv 2.1.2014, naučila ho to babička. Vytrvale ho šťouchala do tváří, až se usmál. No a od té doby to stále zdokonaluje. Nejvíc se směje při přebalování, když je od pasu dolů nahej. Snad mu to nezůstane, tahle záliba... Dneska už jsem to musela natočit a tady to je.

Tříkrálový výlet

Ve Španělsku se dávají dárky na Tři krále (i když někteří už adoptovali Santu a dárky 24.) My jsme pod stromečkem už žádné dárky nenašli, akorát Eda dostal obří hrací deku s hrazdičkama od španělských tet a strýčků už večer předem. Tak jsme vyrazili na sváteční výlet do městečka Segorbe. Bylo krásně a teplo, psouni se proběhli, Eda se prospal v kočárku, my jsme se prošli, dali jsme si i venkovní kojení s výhledem. Kousek od města jsme ještě navštívili padesátipramen, má tu pramen každá ze španělských provincií.