Břišní tanec

Dnes tu máme jedno krátké video našeho umělce v břiše. Jeho specialitou jsou kopy, šťouchy a vlny. Kdybyste to nepoznali, tak vlevo má ruku a vpravo zadeček a nožky, teda pokud to poznám já...

Bonusová otázka, kdo pozná, kdopak to tam mluví?

Francouzská riviéra

Se začátkem osmého měsíce těhotenství jsme se vydali na cestu Evropou směrem do Česka. A protože je to děsně daleko, vždycky se cestou někde stavíme, podíváme, projdem se a jedem dál. Tentokrát jsme vyrazili v pátek odpoledne z Valencie, přespali jsme v Montpellier a v sobotu jsme pokračovali po francouzské riviéře směrem do Itálie. Podívali jsme se do Cannes, prošli jsme se po promenádě, viděli jsme obří jachty a boháčská auta, obchody, restaurace a všechno. Dál jsme byli v Nice, to jsme si prohlédli jen z auta, byla tam spousta lidí a hrozně dlouhá promenáda. Pak nás čekalo Monako, nejdřív to vypadalo, že celý stát projedeme tunelama a nic neuvidíme, ale podařilo se nám dostat se na povrch a zaparkovat v Monte Carlu u kasina (v podzemí samozřejmě, ale na hodinu zdarma.) Tam to byla přehlídka luxusních aut, Ferrari kam se podíváš. Tak jsme se prošli kolem a jeli jsme dál, do Torina za naší italskou kámoškou. Ale o tom až příště.

Cannes:

Monako, Monte Carlo:

Stará skříň s novým potahem

V naší ložnici je obří skříň. Je tam od vždycky, ale musela být přesunuta, aby se nám do ložnice vešla miminkovská postýlka. Nicméně ložnice je dost malá, a tak obrovská skříň s obrovským zrcadlem musela přijít přímo před postel. A jelikož se na sebe ve spánku nechceme dívat, vyrobili jsme skříni nový potah. Je z látky z Ikey přilepené oboustrannou lepicí páskou, jak prosté. A děsně se mi líbí! 

Portugalsko 1. část severní

V srpnu jsme se vydali na dovolenou do Portugalska. Když už bydlíme tak blízko, bylo by snad hříchem se do této země nevydat. A tak jsme v době největšího vedra u nás ve Valencii vyrazili na západ, sice s obavami z ještě většího tepla, ale ty byly záhy rozprášeny. Abychom si z naší cesty pamatovali dlouhodobě co nejvíce informací, vytvořím tu takový malý cestopis.


Zobrazit místo Portugalsko na větší mapě

Vyrazili jsme ráno ve středu 14.8.2013 z Valencie směrem na Madrid a na Salamancu, kde jsme měli první zastávku. Je to moc hezké univerzitní město a jako všude ve Španělsku tu bylo dost teplo.

Naše cesta pokračovala dále až ke břehům Atlantiku, do kempu ve městě Espinho. Našli jsme tu moc hezký kemp, kde jsme zůstali celkem tři noci. 

Další den jsme vyrazili dále na sever do města Braga, které ale nebylo nic moc. Nad městem je však bazilika Bom Jesus s krásným výhledem. Auto jsme nechali v půlce kopce a nahoru jsme vyrazili lanovkou (můj pupík by to nahoru po schodech asi nezvládl.) Tam jsme prošli park, poobědvali jsme a dolů už jsme šli hezky po schodech. Cestou zpátky do kempu jsme shlédli ještě druhé poutní místo kousek vedle, Santuário de Sameiro.

Další den jsme se vydali do Porta a měli jsme obří štěstí na počasí, protože bylo ošklivo! Ráno zataženo, přijížděli jsme mlhou a bylo i chladno. Parkovali jsme skoro v centru v podzemním parkovišti. Prošli jsme centrum a vrchní část města, pak jsme sestoupili na nábřeží a tam jsme si dali skvělý oběd přímo nad řekou. Z nábřeží jsme vyjeli lanovkou na Eiffelův most, po něm jsme se dostali k další lanovce a ta nás dovezla do čtvrti portského vína, Vila Nova de Gaia. Stihli jsme i ochutnávku portského s výkladem. Porto se nám moc líbilo!

Porodní plán

V duchu skautského hesla "Buď připraven!" jsem se vrhla do přípravy porodního plánu. Už nám zbývají jen dva měsíce a kousek do termínu, tak je pomalu na čase něco studovat a zjišťovat. Naše skvělá a sympatická nemocnice, kam se s porodem chystáme, je ráda, když ženy přijdou s porodním plánem, tedy seznamem toho, co by si přály a co by si nepřály. A protože chceme milou porodnici potěšit, vyrobili jsme pro ní porodní plán. Nastudovala jsem si hezky španělsky, co se tu u porodů dělá a co se nedělá, taky co se dělá, jenom když to budu opravdu chtít. Pak jsme to všechno probrali i s dulou, ta nám řekla, co je fakt důležitý a jak to doopravdy funguje. No a drahý porodní plán už je na světě! A hezky ve španělštině (naučila jsem se spoustu nových slovíček, od klistýru až po porod placenty.) 

Domácí lučina

No dobře, je tak napůl domácí. Samozřejmě tu nemáme krávu, abych si nadojila mlíko. Ale tu lučinu jsem vyrobila sama. Teda ne že bych si sama nadojila mlíko. No prostě jsem ji vyrobila z půl kila jogurtu a deci smetany, to jsem dala na kapesník na sítko na misku do ledničky a za jeden celý den z toho byla lučina. Na trhu jsem sehnala pažitku, v to jsem ani nedoufala, trochu osolila a je to. A je to hrozně dobrý! Někdy nám fakt chybí české jídlo...

Edit: upraveno, protože manželovi se zdála jedna věta o dojení příliš provokativní.

První svatební výročí

Rok se s rokem sešel a dnes je tomu přesně rok od naší svatby. Vzpomínáme na ní s láskou a radostí v srdcích a žaludcích... Ten dort byl tak dobrej! A všechny další dezerty a koláčky a dortíčky a taky to všechno ostatní jídlo, ach! Vzpomínáme samozřejmě i na jiné věci, vlastně na všechno, co se ten den událo. Oslavili jsme toto slavné výročí výletem na psí pláž a kuřetem na paprice k večeři. A tak v dnešním sentimentu přinášíme pár srovnávacích fotek, jak jsme na tom byli před rokem a jak jsme na tom dnes. Největší posun vpřed se udál v mé břišní oblasti, jak si jistě nemůžete nevšimnout.