Buchty!

S těhotenskými chutěmi je to těžký. Jak se objeví, jen tak nezmizí. A tak mě jednoho dne přepadla děsná chuť na buchty. Nedalo se nic dělat a po několika dnech vnitřního boje mezi chutí na buchty a nechutí buchty vytvořit, zvítězily chutě nad leností. Jenže s buchtami to ve Španělsku není vůbec jednoduché, jednak podezřívám zdejší mouku ze záludných vlastností, a jednak tu nejsou povidla (ani tvaroh ani mák), takže jsem vyráběla i jablková povidla dovnitř. Nebudu vás napínat, všechno dobře dopadlo a buchty byly úžasný a skvělý! 

První mimi dárek

Letos k nám jezdí samí dobří lidé. Dávají nám dárky! A to je moc hezký zvyk, moc se nám to líbí. Proto bych chtěla takhle veřejně na celém širém internetu poděkovat Luu a Jaromírovi za mlýnek na pepř a sůl (po dvou letech opět můžu používat pepř!) a skleněnou krabičku na Jiříkovy obědy (každodenním provozem k naprosté spokojenosti). A dále děkujeme Renče, Ivě, Jendovi a Lukášovi za koupací kyblík pro mimino, který se tímto oficiálně stává prvním darem pro naše mimino! Mám z něj děsnou radost a už se těším, až se v něm bude ten náš malý bobeš koupat. Zatím jsme ho museli vyzkoušet aspoň s Legínkou (5,4 kg 58 cm bez ocásku), a jak se jí v kyblíku líbilo!

Hněvošická delegace

Tak nám odjeli další návštěvníci, tentokrát z velké dálky, až z Hněvošic! Poprvé tu byli ubytováni čtyři kamrádi najednou, dobrá zpráva je, že to jde. Druhá dobrá zpráva je, že my dva jsme nemuseli opustit naše lože (narozdíl od našich rodičů, kterým jsme přenechávali naše postele; ahoj mami, ahoj tati).  Nevýhoda čtyřčlenné výpravy je, že se nevejdeme do auta, a tak nemůžeme na výlety. Ale i tak doufáme, že si to tu Hněvošičtí náležitě užili a že na nás vzpomínají v dobrém, tak jako my na ně.